Prosinec 2014

Nedělní bohoslužba u apoštolské církve

29. prosince 2014 v 15:49 | Aurorita94 |  Moje (ne)magické zážitky
Tak po dlouhém rozmýšlení jsem se rozhodla, že se přeci jen, alespoň krátce, vyjádřím k mému včerejšímu zážitku a sice k mé navštěvě bohoslužby.

Nejdříve bych začala tím, jak jem se vůbec na bohoslužbu dostala. Za všechno může můj bratránek, který již několik let patří k apoštolské církvi a tutíž i chodí na bohoslužby. V neděli jsem se totiž vracela domů od přítele, jenže vlak končil ve vedlejším městě, tak jsem se domluvila s bratránkem, který tam měl stejně cestu (zpočátku mi nedošlo kvůli čemu), že mě vyzvedne. Když mi řekl, že mě s sebou vezme na bohoslužbu a až potom pojedeme domů, moc nadšená jsem z toho tedy nebyla. Nejsem rozhodně ten pohan, který křesťany nemůže ani cítit a jejich způsob víry odsuzuje nebo neuznává (ať už z jakéhokoli důvodu), ale že bych musela chodit do kostela? To tedy ne! Takže jsem se těšila na to, jak budu dvě hodiny sedět vedle starých důchodkyň ve vymrzlém kostele, poslouchat kázání senilního kněze a nakonec ještě zpívat ty otřesné uspávající žalmy, kterým stejně nebudu rozumět (ano, i takovou zkušenost mám). Realita byla ale úplně jiná.

Bratránek zastavil před velkou budovou a dovedl mě do velké místnosti, kde už zkoušela kapela na onu bohoslužbu, nutno dodat, že v té kapele hraje i má teta. Já jsem z naší rodiny v tomto ohledu taková černá ovce, pohan mezi křesťany. A takhle jsem si vlastně zprvu připadala i mezi všemi těmi lidmi, byla jsem opravdu hodně nesvá. Cítila jsem, že tam prostě nepatřím, že oni nejsou mí přátelé. Ale i to se rychle změnilo. Jak se místnost začala plnit lidmi a spousty známými mého bratrance, kteří se se mnou okamžitě pouštěli do řeči a podávali mi ruce na přivítanou, začala jsem se mezi těmito lidmi cítit opravdu dobře. Všichni se chovali přátelsky, přestože mě prakticky neznali.

Zhruba v deset hodin začala bohoslužba, která trvala necelé dvě hodiny. Nejdříve hrála pouze kapale, potom pronášel mezi jednotlivými písněmi kněz krátké modlitby. Pak byl prostor pro nás ostatní, pokud někdo chtěl, měl možnost vystoupit a pronést modlitbu, čehož se ujala jedna mladá slečna, která se pomodlila za svého nemocného otce. Nakonec přišlo zhruba hodinové kázání, které nepronášel kněz, ale jeden mladý muž. Nerada bych tu vyzrazovala celý průběh bohoslužby, ani já bych nechtěla, aby někdo vynášel moc informací z mého sabatu. Jen bych vám ráda nastínila, co se na takové apoštolské bohoslužbě vlastně dělá, protože i já jsem byla z tohoto průběhu celkem překvapena.

Na závěr bych chtěla říci, přestože nejsem křesťanka a neplánuji se ke křestanům přidat, tato bohoslužba se mi opravdu líbila a naplnila mě takovým zvláštním příjemným pocitem. Dokonce si myslím, že to nebyla moje poslední návštěva u této skupiny.